Konečně se mi dostaly do rukou hodinky a jsem opět sám nad ránem. Mocné ručky ukazují skoro ranní hodiny a já mám před sebou nalitou poslední sklenku muškátu. Ach, kde jsou ty časy kdy se otevírá první láhev a buňky se chvějí rozkoší při prvním doušku bohémského nápoje. Lidé si neumí takovéto chvíle ani zapamatovat, natož je prožít s náležitou patřičností. Někteří se těší na stav opilosti a možné konverzační nerovnosti a někteří se těší na stádium zapomnění. Ale málokdy potkáme člověka s tužbou pouze po prvním loku nápoje. Kdy naposledy jste spatřili hlaholivý výraz bytosti když se poprvé napila? Možná jsme jen nevšímaví a možná jsou lidé více jako já. Vnitřně prožívají něco, co nikomu nikdy nesdělí. Malý okamžik totálního soukromí.
Onehdá jsem si myslel že jsou důležitá slova, pak jsem dostal nápad nemluvit a pouze si myslet a domýšlet si, ale i to mi připadalo zbytečné. Došel jsem do stavu kdy nemluvím, mlčím a nemyslím si nic. Sedím a bezradně koukám, tedy spíš civim jako čerstvě vylíhlé kuře.
Nic nedělat, o nikoho se nestarat a hlavně se stát egoistickým egocentrikem. Tak takto nějak nám valí svou obludnost do hlav dnešní společnost. Nečíst, nesledovat, nevědět a nevnímat!!! Samá dogmata moderního člověka. S dovolením raději opouštím tento svět. Nepodvolím se, nedám se všanc a nikdy nebudu jako ostatní
Nemilovat, nenávidět, nežít, nechtít a jenom si spokojeně namlouvat, že současné době také můžeme říkat život
VIVA
Žádné komentáře:
Okomentovat